Značková udržitelnost
Dobrý den,
je poslední čtvrtek v měsíci a ve vaší e-mailové schránce právě přistál Značkový newsletter s novinkami a zajímavostmi, které s ve světě značek odehrály minulý měsíc. Odběratelé prémiového obsahu v něm navíc najdou nezkrácený článek.
Tematicky k udržitelnosti a poslání značek
Yvon Chouinard se vzdal oděvní značky Patagonia. Jejím novým akcionářem se stává planeta Země
A k tomu Mark Ritson: Brands take note: The purpose of purpose is purpose
Další novinky ze světa značek
Články, které byste neměli minout
Značková udržitelnost
Článek měsíce
Co se vám vybaví, když se řekne slovo „udržitelný“? Ochrana životního prostředí? Plýtvání vodou? Nebo zdroji obecně? Správně. Ale! Udržitelnost je daleko širší téma než samotná alokace zdrojů. Pojďme si pod tímto pojmem zafixovat trvale udržitelný rozvoj. Proč?
Třeba proto, že tento svět nemá neomezené zdroje. Jednou dojde ropa, jednou voda nebo další suroviny či životní prostor samotný. Že se vás to netýká, protože je to hudba budoucnosti? Že se s tím vypořádají budoucí generace díky lepším technologiím? Nechci být hrubý, ale fakt se pletete!
Pokud všechny suroviny spotřebujeme nebo zničíme, budoucím generacím nezbude nic, z čeho by měly čerpat nebo co by mohly zachraňovat. Účinky našeho počínání pociťujeme už nyní. A stejně se takoví najdou – a je jich stále ještě velké množství, kteří si to nechtějí připustit, nebo dokonce očerňují ty, kteří na to upozorňují. Žít v přebytku a snadno vydělávat je přece tak pohodlné, a omezovat se je vlastně proti přirozenosti.
Většina z nás vyrostla v trvalém růstu a blahobytu. Od poslední světové války uběhlo skoro 80 let. Válka na Ukrajině sice některé „probrala,“ ale s jakou rychlostí do našich životů vtrhla, tak se stejnou zdomácněla. Opět jsme si zvykli na nový stav. Superschopnost našeho druhu – adaptace – je zároveň naší největší slabou stránkou. Často totiž přechází do apatie. A část viny na tom nesou i značky, které na začátku konfliktu sebraly veškerou svou odvahu a vyjádřily nějaký názor. Některé poprvé za svou existenci. Nyní ale skoro nepozorovaně zase přešly do svého běžného režimu.
Skromnost našemu druhu také není úplně vlastní. V posledních letech nás ani nic ke skromnosti nenutilo. A ruku na srdce – kdo z nás by se chtěl dobrovolně vzdát klidu a pohodlí? A kdo by chtěl od značky slyšet, že to má udělat?
Toto určitě nemá být levicový manifest s cílem mobilizovat vás nebo značky na barikády a vybízet k omezování vlastní spotřeby. Poněkud delší úvod měl ukázat, jak je brand sustainability (udržitelnost) složité téma. Nejen k zachování – pokud se k ní tedy značka upíše –, ale i z pohledu množství témat, které se pod ni řadí.
1. Co dělá značku skutečně udržitelnou?
Pro mnohé značky je udržitelnost jen buzzword, jenž tlačí zelené lobby. Ale brand manažeři a všichni, kteří budují značku, by ji měli vnímat jako cíl. Trvale udržitelný rozvoj nemusí nutně znamenat, že budete vydělávat méně. Vydělávat a nebýt bezohledný přece stačí, nebo...?
Jak tedy vybudovat skutečně udržitelnou značku?
Na téma udržitelnosti se můžete podívat ze dvou směrů. Jeden bude ten, s nímž je asociována nejčastěji – tedy ekologie a zdroje naší planety. Tím druhým bude lidský aspekt. Jak růst a nevykořisťovat nebo nezavírat oči před problémy společnosti.
1. 1. Udržitelná značka z pohledu ekologie
Jak rád bych tady napsal, že všechny průzkumy jako například tento, které deklarují, že většina zákazníků vyhledává eko produkty, jsou pravdivé. Tím by všechny značky musely zezelenat a já bych nemusel o ničem dalším psát.
Háček je ve slovíčku „deklarují“. Ta odpověď se totiž předpokládá. Nechte mě to upřesnit. Pokud se vás někdo v průzkumu zeptá, jestli kupujete bio a eko produkty, tak nejspíše odpovíte „ano“, protože víte, že by to tak mělo být.
Víte, že děláte něco špatně, a svou hanbu zamaskujete aspoň touto odpovědí. Ve skutečnosti je vám jedno, jak daleko za vámi produkt cestoval, z jakého plastu je vyroben nebo jak mladý dělník ho sklidil. Zajímá vás především cena.
Nechci vám křivdit. Já se celkem často stydím za to, jakým způsobem využívám zdroje této planety. Ale pomalu, pomaleji, než bych chtěl, mi dochází, že opravdu nemusím jíst například banány, které za mnou putovaly přes půlku země a sklidil je dělník za zlomek toho, co vydělávám já.
Tento názor si ale mohu dovolit, protože jsem zabezpečený. Nic mi nechybí a mohu si dovolit takto přemýšlet. A toto je má kritika značek, které z udržitelnosti a eko chování udělaly luxus a postoj, který si mohou dovolit jen majetní. Přitom je to jen malé procento spotřebitelů. Pravou změnu by zapříčinilo adresování takového přístupu lidem, kteří musí vyžít se zlomkem západního příjmu. Lidem, kteří často zápasí o přežití a pro něž je ekologie nedosažitelným luxusem stejně jako střecha nad hlavou nebo jídlo vůbec.
Pokrytectví
Toto slovo nás v článku bude provázet častěji. Pokud si totiž značka vezme jakoukoliv součást udržitelnosti jen jako díl marketingové komunikace a sama se svých doporučení nebude držet, jedná se o nejvyšší formu pokrytectví.
Jednat ve stylu „Kázat vodu a pít víno“ se už mnohým nevyplatilo. Mnohé značky se stále nepoučily. Odhalit hříšníky je složitější, ale ne nemožné. Příklady greenwashingu (= když se značka vydává za ekologickou) najdete po celém internetu. Některé jsou spíše úsměvné, mnohé však mají zcela zásadní dopad nejen na samotnou společnost, ale i na celou planetu. Viz Volkswagen se svojí „dieselgate“…
Společnost UL popisuje tzv. „7 hříchů greenwashingu“ a říká, že 95 % spotřebních produktů, které se prohlašují za ekologické, se dopustily alespoň jednoho z nich:
Skrytý kompromis: Tvrzení, že produkt je zelený, na základě nepřiměřeně úzkého souboru vlastností bez věnování pozornosti jiným důležitým environmentálním problémům.
Chybějící důkaz: Tvrzení, které nelze doložit snadno dostupnými informacemi nebo spolehlivou certifikací třetí strany.
Nejednoznačnost: Tvrzení, které je natolik chudě nebo nejasně definované, že spotřebitel jen těžko pochopí skutečný význam.
Uznávání falešných označení: Tvrzení, které skrze slova nebo obrázky vyvolává dojem, že je schváleno třetí stranou, přestože žádná neexistuje.
Nepodstatnost: Tvrzení, jež může být pravdivé, ale není podstatné nebo užitečné pro spotřebitele, kteří hledají environmentálně šetrné produkty.
Menší zlo: Tvrzení, které může být v rámci kategorie výrobků pravdivé, ale hrozí, že odvede pozornost spotřebitelů od většího celkového dopadu na životní prostředí.
Lhaní: Tvrzení, které je jednoduše nepravdivé. Jedná se o nejvzácnější prohřešek.
Hříchů by bylo méně, kdyby to nebyl takový trend. Jak jsem už napsal, všichni si přejeme vykoupení za své hříchy a značky to ví. A chtějí toho využít, nebo dokonce zneužít.
Zelená něco stojí
Ale ne všechny jsou stejné. Zatímco na jedné straně stojí ty, které by se měly vyzpovídat z výše uvedených hříchů, je tu i dost těch, které to myslí upřímně a opravdu se snaží minimalizovat svůj dopad.
Zbytek článku je pro odběratele prémiové verze. Co vám ujde?
Příklady úspěšných značek
Problematika ESG a CSR
Příklady tzv. wokewashingu
Indexy spjaté s ESG
a další důležité informace o této problematice
Ono to ale není tak jednoduché. Být eko něco stojí. A i když překousnete náklady na vlastní straně, stejně budete tak zelení jako váš nejméně ekologický dodavatel. Poptávka po levném zboží vytlačila produkci nejen v případě fashion značek do nejvzdálenějších regionů světa. Tato místa bývají současně nejzranitelnější a nenáchylnější vůči změně klimatu.
Víte, kdo je váš dodavatel?
Covid-19 byl velmi silnou zatěžkávací zkouškou v globálním dodavatelském řetězci. Ne všichni obstáli v hledání nových zdrojů. Pokud do celkové rovnice započítáte přírodní katastrofy zapříčiněné klimatickou změnou a válku na Ukrajině, dostanete výsledek, který výrazně ovlivňuje produkty a značky na celém světě.
Další problém tkví v tom, že mnoho společností ani nemá přehled o tom, kdo v jejich dodavatelském řetězci figuruje. A to především na druhé a třetí úrovni. A pokud dojde k výpadku, prostě jen nahradí jeden chybný článek.
Data
Data jsou taková mantra posledních let. Ale většina středně velkých i malých značek neví, jak s nimi zacházet. Věděli jste například, že existují geografické informační systémy (a modely počasí), které vám mohou ukázat, v jakém regionu hrozí největší dopad klimatických změn, a vy se na základě těchto dat můžete rozhodnout, odkud budete čerpat suroviny? Vy a vaše data tak můžete doslova zachránit lidské životy v nejohroženějších místech naší planety. A to díky informovanějším rozhodnutím.
Politici a spotřebitelé by neměli být jediná motivace, která vás bude hnát třeba k používání těchto dat nebo k zavádění zodpovědných obchodních praktik a postupů v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci. Vy jako značka byste měli být spíše podporovateli a nadšenými zastánci těchto praktik. A to nás přivádí k tématu poslání.
Poslání značky
Poslání značky je odpověď na otázku, proč existujete nad rámec vydělávání peněz. Nepopírá kapitalistický základ. Jen ho rozšiřuje například o sociální nebo enviromentální rozměr. Poslání může nebo by měla mít každá značka. Více o poslání si můžete přečíst v jednom z mých starších článků. V něm se také dočtete, že značky s posláním vydělávají více.
A pokud je pro vás poslání značky zbytečně ezoterické, tak tomu klidně říkejme společenská odpovědnost. Společenská odpovědnost – mimochodem jeden z hlavních faktorů v nákupním rozhodování nastupujících generací spotřebitelů – je jedním z klíčových důvodů, proč by značky měly mít, žít a posléze manifestovat svá poslání.
Značek, které to s posláním myslí opravdu vážně a nemají ho jen jako marketingovou taktiku, naštěstí v poslední době přibývá. Tyto značky vydělávají zodpovědně. Nebo nemají zisk vůbec jako primární cíl.
Příklady tzv. purpose-driven značek
Patagonia
Patagonia je zářný příklad faktu, že si můžete stát za svým, a stejně dělat výborný byznys. Značka, která začínala jako niche produkt pro horolezce, se na pokraji svého krachu na začátku devadesátých let vydala ekologickou cestou. Vlastně byla eko v době, kdy to všem bylo jedno.
A sázka na striktní dodržování vlastního poslání se jí naprosto vydařila. Kampaň Don‘t buy this jacket je již dnes v učebnicích marketingu. V roce 2011 vyzvala Patagonia celostránkovým inzerátem během Black Friday své kupující, aby nekupovali její nejznámější produkt. Připojila i důvody, proč to nedělat. Snažila se tak poukázat na trend tzv. fast fashion, který neúměrně zatěžuje planetu.
Kampaň vyvolala velký ohlas a přispěla k růstu společnosti. Nebyl to ovšem osamocený výstřel. O kampaních této společnosti, které vycházejí z jejího poslání a jimiž dokazuje, jak moc je odhodlaná ho ctít, by mohlo vzniknout několik knih.
„I know it sounds crazy, but every time I’ve made a decision that’s best for the planet, I’ve made money.” Yvon Chouinard, zakladatel značky Patagonia
Ben & Jerry’s
Toto synonymum pro superprémiovou zmrzlinu – tedy jedno z nich – je na trhu již 40 let. Dva kamarádi, kteří spolu vyrůstali, prodali svou značku v roce 2000 gigantu Unilever za 326 milionů dolarů (dnes by to bylo přes půl miliardy). Ten musel souhlasit s tím, že zachová jejich kulturu a hodnoty. Představte si tu vyjednávací sílu!
Značka je známá svým aktivismem (jedna z jejích příchutí se jmenovala Colin Kaepernick) a hodnotami přesahujícími ekologii. Přesto je komerčně úspěšná.
Everytable
Everytable je purpose-driven společnost se sídlem v Los Angeles. The New York Times ji označily jako „Amazon of quinoa balls“. Ale najdete i slogany jako „Síť restaurací, která hackuje kapitalismus“. Tato značka, do níž investoval třeba i bratr Elona Muska, podle mě dokazuje, že podnikat se dá i se sociálním rozměrem.
A co Everytable dělá? Je to tzv. impactový podnik, jehož posláním je vyrábět čerstvá, výživná jídla dostupná pro každého. Jde na to ale chytře. Mezi jeho „zbraně“ patří například i proměnlivé ceny. V bohatších částech města tak zaplatíte za porci více než v těch znevýhodněných. To umožňuje „dotovat“ další rozvoj a činnost značky. Ale způsobů, jak Everytable dosahuje zisku, je víc. Jídla připravuje centrálně, jeho výdejny mají maximálně dva zaměstnance atd.
SoFarm
I v Česku najdeme první vlaštovky sociálního podnikání. SoFarm je (výdělečná) společnost, která podporuje sociální farmy. Pokud nevíte, co jsou sociální farmy, tak vězte, že to jsou místa, kde se do společnosti pomocí práce a terapie vracejí lidé, kteří to v životě neměli úplně lehké nebo třeba nedostanou zaměstnání z důvodu pobytu ve vězení.
Vizí SoFarm jsou sebevědomé, společensky prospěšné a ekonomicky udržitelné sociální farmy. To znamená farmy, které budou ideálně upouštět od veřejného financování. Podporují farmáře, kteří vytvářejí pracovní místa pro lidi s různou formou omezení.
Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že obrat sociálních podniků v roce 2019 byl přes dvě miliardy korun. To je už částka, která zaslouží pozornost. A je vlastně divné, že se nerojí více takových projektů.
1. 2. Udržitelnost z lidského pohledu
Značky, které si včas uvědomí, že jim společenská odpovědnost umožní trvalý růst spojený s věrností svých zákazníků, budou mít nakročeno k dekádám prosperity. Společenská odpovědnost je široký pojem obsahující mnoho různých podskupin výzev.
Značky se musí definovat vztahem nejen ke svým zaměstnancům, ale i k dalším skupinám, které s nimi přicházejí do kontaktu. Stejně tak sem patří všechny CSR programy, filantropie, a dokonce i jejich aktivismus. Ale postupně.
ESG
Tato zkratka se začala v poslední době stále častěji objevovat ve spojení s udržitelným rozvojem. ESG vlastně není zkratka, ale akronym anglických slov Environmental, Social a Governance a shrnuje v sobě požadavky z oblasti právní a společenské odpovědnosti a ekologické udržitelnosti. ESG je hodnocení základních faktorů. Výsledek lze vnímat jako skóre celé značky, které umožňuje poměřovat výsledky i mezi jednotlivými společnostmi.
Neplnění ESG kritérií je v dnešní době vnímáno i jako nebezpečí pro případné investory. Společnosti, které nedodržují tyto standardy, mohou být rizikem nejen pro investory, ale i pro další společnosti zapojené do dodavatelsko-odběratelských vztahů. Nějaká forma ESG certifikace začíná být vyžadována především ve veřejných zakázkách. Nicméně už není neobvyklé, že mezinárodní konglomeráty ESG vyžadují také.
Oblasti ESG:
E – Environment = ekologická témata, jako jsou zdroje, emise, inovace a dopad na životní prostředí
S – Social = společenská odpovědnost, pracovní podmínky, lidská práva apod.
G – Governance = způsob řízení společnosti, a tedy vnitřní audity, kontroly apod. Do této kategorie patří i řízení dodavatelů.
ESG vs. CSR
Tyto dvě zkratky nesmí být zaměňovány – i když se tak děje. ESG je, jak jsem už popsal, skóre nebo hodnotitelný výsledek, který se týká celkového výsledku společnosti ve třech základních oblastech kritérií. CSR je spíše rámec, framework jednotlivých plánů pro udržitelnost a další oblasti.
CSR: obecný rámec udržitelnosti využívaný především společnostmi
ESG: měřitelné hodnocení udržitelnosti, oblíbené u investorů
CSR
Společenská odpovědnost firem (CSR = Corporate Social Responsibility) vznikla jako forma jakési samoregulace společností a jejich podnikání. Dnes to jsou dokonce mnohdy i zákonem dané aktivity, které společnosti musí vyvíjet. Ale stále se jedná převážně o dobrovolné zapojení. Společnosti a jejich zaměstnanci se takto zavazují a vlastně i prezentují v charitativních, filantropických, nebo dokonce aktivistických směrech.
Obecně se má za to, že CSR je strategická iniciativa, která prospěje reputaci značky. A to je z mého problému chyba. CSR programy by neměly být realizovány jen za tímto účelem. Značka by je měla iniciovat a provádět, protože je to dobré a souzní to s jejím posláním a byznys modelem. Ano, značky tu jsou opravdu kvůli tomu, aby svým stakeholderům tvořily zisk. Ten je u většiny vyjádřen peněžní hodnotou. Proto i CSR programy musí přispívat k tomuto cíli. Pokud bychom se vrátili o pár řádků a bavili se o purpose-driven organizacích, v jejich případě může být cíl definován jinak.
CSR může zvýšit hodnotu společnosti třeba tím, že se prostřednictvím těchto aktivit zvýší nebo utuží pozitivní vztahy s veřejností nebo zaměstnanci. Ale stejně tak se může jednat o snížení rizik v obchodních vztazích díky lepší informovanosti a prověřování partnerů.
Několik příkladů CSR programů:
Snížení uhlíkové stopy
Nákup fair trade produktů
Investice do podniků šetrných k životnímu prostředí
Účast na dobrovolnické práci
Aktualizace pracovních politik
Zapojení do charitativních projektů
„Problém“ západního světa
Už jsem to jednou zmínil. Tato témata se zatím objevují jen v rozvinutých ekonomikách. Rozvíjející se státy řeší jiné problémy. Snaží se dohnat své vzory a odpovědnost příliš neřeší. Životní prostředí je bráno jen jako sluha.
Pokud se podaří ESG a CSR kritéria vyžadovat i u dodavatelů druhé a třetí úrovně, snad se ze sluhy stane pán nebo aspoň respektovaný partner. Kompetitivní výhoda, kterou by dodavatelé z rozvíjejících se ekonomik tímto získali oproti své regionální konkurenci, by mohla motivovat změnu celého ekosystému.
Značky a zaměstnanci
ESG by neměla být brána jen jako metrika pro investory, tedy marketingový trik. Samotnou podstatou je zlepšení prostředí, ve kterém se pohybují jak zákazníci, tak zaměstnanci. A to, jak se značka chová k zaměstnancům, se stává stále důležitějším.
V jednom z mých předchozích článků jsem rozebíral téma employer brandingu. Podstatou úspěšného vybudování značky zaměstnavatele jsou mj. právě hodnoty, které zastává jak ke svým zákazníkům, tak především k zaměstnancům. Pro mnohé uchazeče je to extrémně důležitý faktor při posuzování nabídek zaměstnání.
Opět bych ale mohl napsat, že se jedná o problém západního světa. V našich končinách se asi nebudeme bavit o vykořisťování nebo nelidských pracovních podmínkách. Našim úvahám vládnou hybridní pracovní modely a kvalita pracovního prostředí. Vidíte v tom tu ironii?
Další témata, která by měla značka vzít do úvahy při udržitelném rozvoji ve vztahu k zaměstnancům, jsou například:
Rovnost pohlaví při kariérním postupu a v otázce platů
Diskriminace s ohledem na mateřství
Ageismus (stereotypizace na základě věku)
Diskriminace na základě příslušnosti k sociální skupině atd.
Značky a sociální skupiny
Barva pleti, původ, sexuální orientace. Pro některé stále důvod upírat lidem stejné postavení nebo práva. Pro značky obava ze ztráty zákazníků. Obava tak silná, že občas sáhnou po zcela zbytečných praktikách.
Wokewashing
V jedné z předchozích kapitol jsem mluvil o greenwashingu. Pokud se pokrytectví značek týká sociálních skupin, budeme se bavit o tzv. wokewashingu. To je termín používaný k definování praktik v podnikání, které poskytují zdání společenského vědomí bez jakékoli podstaty.
Typickým příkladem wokewashingu je podpora LGBTQI+ komunity během pride měsíce. Značky se předhánějí v přebarvování profilů do duhových barev. Často však ne v zemích, kde by mohlo vyjádření podpory utlačované komunitě způsobit propad prodejů, nebo dokonce hraničit s aktivismem.
Pro příklad nemusím jít daleko. Kromě těchto ukázek z YouTube se wokewashingu dopouští i české značky. Jeden příklad za všechny. V roce 2020 český e-shop s teniskami Footshop vypustil do světa kampaň Connection na podporu své spolupráce se značkou Retrosuperfuture.
Kampaňové vizuály ukazovaly líbající se páry s nasazenými slunečními brýlemi. A jeden
z těchto párů byl čistě mužský. Kampaň vzbudila rozruch (i když ne největší toho roku – důkaz najdete v Google Trends). Na kampani by nebylo nic špatného. Osobně jsem všemi deseti pro jakoukoliv podporu LGBTQI+ komunity. Problém je v tom, že Footshop je značkou, která působí na více trzích, a hodnoty a poslání jedné značky prostě nejde rozdělit tak, jak se vám to na jednotlivých trzích hodí. Což mimo jiné potvrdil i tehdejší brand manager Footshopu Martin Paukrt: „V Rumunsku a Maďarsku jsme byli po konzultaci s lokálními brand manažery opatrnější a vynechali fotografii dvou kluků — měli jsme ji v prodejnách, ale ne na sociálních sítích.“ To je prostě jen škoda.
🙏 Nebuďte padavky. Nepodporujete nic špatného. Jen stejná práva pro všechny…
2. Indexy
ESG využívají i konzultantské firmy, aby sestavily žebříčky těchto firem. Je to dobrý krok pro zviditelnění celé problematiky udržitelnosti, ale špatný pro opravdovost a upřímnost. Hodnotící kritéria jsou předem známa, a tak není moc složité – jen občas drahé – se na ně připravit, a dostat se do pořadí žebříčku. Ale jak jsem zmínil, aspoň se něco děje.
Dva z nejznámějších „udržitelných“ žebříčků jsou:
Katar Sustainability BrandZ Index
S&P ESG
A právě ten druhý se v květnu postaral o vzrušené titulky napříč médii. Jako schizofrenní se zdálo oznámení, že z něj vypadla společnost Tesla miliardáře Elona Muska. Více informací si můžete přečíst třeba zde nebo zde. I když vyrábí produkty s nulovými emisemi a má jedno z „nejčistších“ poslání, nenajdete ji na špičce tohoto žebříčku. Ale Exonn Mobile v něm zůstal. To kritizoval i samotný Musk. Zakopaného psal hledejte ale právě v písmenu „G“ akronymu ESG. Tesla může být známá pro svá elektroauta, ale stejně tak je pověstná ne úplně dokonalými procesy nebo chováním k zaměstnancům. A právě to ji stálo místo v tomto žebříčku a některé investory.
Co říci závěrem?
Některé značky ještě ani nezačaly přemýšlet o ekologii, a já tu zmiňuji udržitelnost v dodavatelském řetězci a ESG jako součást výběrových řízení. Opravdová udržitelnost ale nemůže být vynucena. Vlastně může, ale nebude mít takový ohlas, jako když vyjde ze samotného jádra značky. Jen poté bude mít opravdový dopad na náš svět.
Nesnažte se něco udělat jen proto, že to někdo jiný po vás chce nebo to dělá vaše konkurence. Zákazníci to poznají a bude to mít naprosto opačný efekt, než si přejete. Opravdová udržitelnost musí vycházet z vašeho poslání a podnikání.
Ať se už rozhodnete jakkoliv, klíčem bude autenticita. Udržitelnost není prostě jen dalším marketingovým sdělením. Proto k jeho využití – internímu i externímu – musíte takto přistupovat. Udržitelnost musí prostoupit vaši značku skrz na skrz. Udržitelnost vaší značky je důležitá. Pro vás, vaše zaměstnance, investory, odběratele i společnost.
Udržitelným rozvojem máte šanci ovlivnit své okolí, dokonce svět. Značky by prostě měly páchat dobro. A klidně mě za to odsuďte. Co se ale nevyplácí, je přeceňovat jeho hodnotu v komunikaci vaší značky.